Černá ovce rodiny nebo odvážný průkopník?
Na tom, že jsou vztahy někdy poměrně dost komplikované a že právě ty rodinné mnohdy patří k nejkomplikovanějším, se určitě shodneme.
V každé rodině zákonitě panují určité pořádky, které můžeme označit jako v ní standardní a zaběhnuté. Někdy může být takové "automatické" fungování ku prospěchu, ale většinou členům rodiny způsobí tak akorát velké trable a pořádné bloky do budoucna.
Určitě, když se nacítíte na to, jak vaše pokrevní rodina fungovala, tam najdete něco, co jste si s sebou odnesli do dospělého období jako křivdu, nebo vzorec chování, který vám následně ve vašem "dospěláckém" životě pořádně zavařil. Bude to něco, co vám váš další život hodně ztěžovalo, a čeho jste se následně dlouho zbavovali. Mohou to být úplné maličkosti, které se vám ale vryly pod kůži natolik, že si tak nějak "nemůžete pomoci" a nejde vám se od nich oprostit, stejně jako to mohou být traumata velkého rozsahu.
Je dost možné, že už odmalička jste si připadali tak nějak jinak, než jak jste vnímali ostatní členy své rodiny a že jste si možná sami pro sebe říkali, jak je možné, že jste tak odlišní. Také se vám mohlo stávat, že jste byli označováni za rebely, černé ovce neschopné se přizpůsobit, narušitele "rodinného klidu", apod., což jste mohli vnímat jako velmi stresující. Možná vás prarodiče, rodiče či starší sourozenci napomínali, abyste se přizpůsobili chodu rodiny, ale vy jste v sobě stále cítili nějaký hodně hluboký "vnitřní vzdor a neklid", který vám nedovolil zapadnout a stávali jste se tak jakýmsi posledním dílkem skládačky, který ne a ne najít své "správné", jinými určené místo.
Ostatní vždy měli nejspíš naprosto jasno v tom, co máte dělat a čeho se naopak máte vyvarovat, takže si vás "zaškatulkovali" přesně tam, kde vás chtěli mít. Připadali jste si neskutečně bezmocní a často jste přemítali, kde je ve vás ta chyba, která toto všechno způsobuje. Cítili jste se slabí a snažili jste se všemožně napasovat do rolí, které vám druzí určili, ale vždy se něco "zvrtlo". Podobné pokusy se vám opakovaně nedařily a stále více vás frustrovaly a odváděly od vaší pravé podstaty.
Nešlo to! A ani to jít nemohlo, protože jste to nebyli VY!
Až ve svém dospělém životě jste poznali, nebo třeba ještě teprve poznáváte, to požehnání, kterým jste byli obdařeni. Chápete pravou podstatu celého dřívějšího dění a najednou se vše jeví ve zcela jiném světle. Opadl tlak, vše se rozjasnilo a vám se úžasně ulevilo.
Je dost možné, že stále ještě hledáte tu správnou rovnováhu a způsob, jak vše uchopit a být i navenek tím, kým jste uvnitř, ale právě TADY A TEĎ je důležité pochopit a přijmout, že vaše "odbojnost" nebyla ničím špatným, ani zavrženíhodným. Uvědomit si, že jste nebyli neposlušní nebo zlobiví, ale naopak, že jste se snažili být věrní sami sobě a ukotvit se v tom, v čem se cítíte dobře, tedy v tom, KÝM DOOPRAVDY VE SVÉM NITRU JSTE. Protože je to přes vlivy okolí někdy hodně těžké, mohlo vám to přinášet spoustu složitých situací a krušných chvil.
Každý z nás tu máme nějaké své "poslání" a současně nějaký úkol, co se máme v tomto životě naučit. Někteří ho najdou a pochopí velmi brzy, jiní o něco později a jsou i tací, kteří ho nepřijmou za svůj po celý život a odejdou, aniž by ho objevili.
Najít své skutečné JÁ může být někdy hodně náročné a může k tomu být zapotřebí spousta bolestivých zkušeností, což je ale ve většině případů způsobeno naším strachem a neschopností vyjít z vlastního stínu a rolí, do kterých nás druzí pasují. Na jednu stranu pro nás může být o hodně pohodlnější setrvávat v něčem, co nám někdo vybral, připravil pro nás a v čem nás udržuje, než vykročit vlastním směrem za svými sny, plány a vlastním životem.
Je to hodně o pohodlnosti a z toho plynoucího přijetí těch starých "dobrých" zajetých kolejí za vlastní, protože už se můžete cítit až příliš vyčerpaní neustálým "bojem", který svádíte.
To po vás nikdo nechce! Nebojujte, ale s neochvějnou vírou směřujte k sobě samým.
První krok bývá nejhorší. Potom už poznáte, že jdete správně a ten mlhavý závoj, kterým jste byli až doposud zahaleni, se začne rozplývat. Konečně jasně vidíte na každý svůj další krok, získáváte důvěru v sebe samé a laskavě, přesně tak, jak je to zrovna potřeba, ji ukotvujete hluboko ve svém nitru, odkud vám ji už nikdo nevezme.
Druzí možná jednoho dne pochopí, že to, jak chcete žít, je pro vás to nejlepší a že na rozdíl od nich jste na to včas přišli a začnou vás respektovat. Přestanou si z vás dělat nástroj na plnění vlastních snů a vizí.
Staňte se inspirací pro ostatní a jděte svojí cestou. Tou, která je správná jen pro vás, protože za tím účelem jste sem přišli. Nebojte se být sami sebou a ukažte druhým, že mít v sobě sílu rozhýbat stojaté vody generacemi zaběhnutého je jako chytit do plachet svěží osvobozující vítr.
Být průkopníkem chce odvahu, ale je úžasné sledovat generační pokroky, ke kterým dochází. Co bylo pro jedny nemyslitelné, se pro další stává běžnou součástí života.
S láskou,
Ilona 💗