V životě přicházejí chvíle, se kterými se musíme vyrovnat. Jednoho dne jednoduše nastanou a my se ocitneme před skutečností, kterou už nemůžeme změnit.
Jednou z takových chvílí je odchod našich blízkých a období, které s ním souvisí. Smrt si často spojujeme s jedním konkrétním okamžikem, tedy jasně určeným bodem v čase. Ve skutečnosti jí ale předchází čas, kdy se člověk postupně blíží ke konci své životní cesty. Někdy přichází smrt náhle, jindy člověk odchází pozvolna a delší dobu.
V současné době je proces umírání často ukryt za zavřenými dveřmi nemocnic. Stále více lidí však cítí potřebu navrátit se k přirozenému vnímání konce života a přijímat umírání i smrt jako jeho součást.
Setkání se smrtí nás může zaskočit a přinést s sebou otázky, bezradnost i pocit ochromení. Pokud se jedná o našeho blízkého člověka, můžeme se cítit bezmocní a nevědět, co v takové situaci dělat. V takových chvílích může být velkou oporou domácí hospic, který umožňuje, aby mohl milovaný člověk zůstat v domácím prostředí, a zároveň dává rodině jistotu, že na péči ani na náročné okamžiky nezůstává sama.
Co se dá dělat?
Každý mobilní hospic poskytuje jiný rozsah péče a nabízí také doplňující služby, které mohou rodinám situaci výrazně usnadnit.
Ve chvílích, které bývají psychicky velmi náročné, může být velkou pomocí, když mobilní hospic nabízí vlastní půjčovnu pomůcek. Stejně důležité je i poradenství v oblasti sociální péče – například informace o zákonných nárocích při dlouhodobé péči, o finančních možnostech, které mohou rodině situaci ulehčit, stejně jako o možnostech další pomoci.
I pokud nevyužíváte služby mobilního hospicu, můžete u některých z nich využít půjčovnu pomůcek pro veřejnost.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že pro mě je tím nejlepším hospicem Bílá Holubice. Její hlavní představitelka Laďka Částková v sobě spojuje nejen vysokou odbornost, ale také hlubokou empatii, vstřícnost a laskavý přístup k nemocným, umírajícím i jejich blízkým.
V době, kdy se naše cesty sešly, pro mě byla její přítomnost vždy velkou oporou a přinášela mi zklidnění. Její profesionální rady, umocněné obrovskou lidskostí a respektem, mi pomáhaly zvládat neznámé situace a znovu nacházet jistotu ve chvílích, kdy jsem ze strachu ztrácela pevnou půdu pod nohama. O tyto zkušenosti se ale podělím zase někdy příště.
A slunce svítí dál...
Někdy nebývají nejtěžší chvíle přípravy na odchod ani samotný okamžik úmrtí, ale to, co přichází potom. Objevují se otázky po smyslu všeho, co se stalo, zda jsme vše udělali správně a hledáme cestu, jak má život pokračovat dál.
V takových chvílích může být velkou oporou i rozhovor s někým, kdo touto cestou provází druhé dlouhodobě a rozumí tomu, co člověk prožívá. I já jsem potkala takovou dobrou duši - duchovního Aleše Tomana a naše cesty se protnuly. Ačkoli k tomu došlo až s odstupem času od období, kdy pro mě bylo téma domácího hospicu aktuální, umírání, péče a konec života se staly přirozenou součástí našich rozhovorů.
Má s tímto tématem mnoho zkušeností a postupně v něm dozrála myšlenka nabídnout podporu v této oblasti širšímu okruhu lidí. Dlouhodobě se věnuje pastorační péči a thanatologii, tedy oboru, který se zabývá umíráním, smrtí a doprovázením pozůstalých. Nabízí proto pomoc těm, kteří ztratili někoho blízkého a nedaří se jim s touto ztrátou vyrovnat, stejně jako těm, kteří o svého blízkého právě přicházejí. Ve své profesní dráze vychází ze zkušeností ze zdravotnictví, kde řadu let pracoval s dlouhodobě i psychicky nemocnými pacienty. Zároveň se již více než patnáct let věnuje duchovenské službě a doprovázení lidí v náročných životních situacích. Součástí jeho práce je také pedagogická činnost, v rámci které se věnuje tématům etiky, filosofie a sociálních souvislostí péče. Během těchto let doprovodil mnoho lidí na konci jejich života, setkával se s jejich blízkými a byl součástí situací, které patří k těm nejnáročnějším, jaké život přináší. Právě tyto zkušenosti ho vedou k tomu, aby dnes mohl nabídnout bezpečný prostor pro sdílení, porozumění a hledání cesty dál.
Pokud procházíte obdobím ztráty nebo se na něj připravujete, můžete se na něj obrátit. Každé setkání je individuální a vychází z konkrétních potřeb člověka i jeho situace. Upřednostňuje osobní setkání, která umožňují hlubší kontakt, v omezené míře je však možné domluvit se i na online formě.
Pokud vás téma zajímá blíže, přečtěte si zajímavý rozhovor "O smrti, zármutku a umírání s Alešem Tomanem".