Změna za každou cenu?       Ne, děkuji…

Pokud jste si mysleli, že můžete druhého předělat a změnit, honem rychle tuto myšlenku opusťte. Vaše konání vycházející právě z tohoto přesvědčení má původ v egu a v životě víc ubližuje, než pomáhá. Je dost možné, že se vám to na chvíli podaří, ale stejně to nebude změna trvalá, protože její původ bude ve vás, nikoliv v dané osobě. Půjde o vaše přání a touhu, která mnohdy bude mít pramálo společného s vnitřní potřebou osoby, které se to týká.

V životě se můžete proměnit téměř až k nepoznání, ale tato proměna vychází z vás samotných a z toho, jak se vám postupně daří poznávat své pravé JÁ a "žít sami sebe", svoji podstatu. Impuls přichází zevnitř a je výsledkem vašeho niterného posunu. V takovém případě může dojít ke změnám tak obrovským, až vás druzí nepoznávají a často s vámi najednou nemají už nic společného. Je to o vašem vývoji a potřebě prožívat život skrze svoji skutečnou podstatu.

Jak to ale je, když se snažíme změnit druhého? Je zapotřebí hodně síly a manipulace, protože se pokoušíme o něco, co není jeho přirozeností. Hodně se s tím můžeme setkat v partnerských a manželských svazcích, v nichž se zejména ženy snaží proměnit muže k obrazu svému. I muži sami mohou mít jistou tendenci přizpůsobovat se požadavkům své partnerky, ale nikdy to nemůže dlouho vydržet, protože takoví prostě ve své pravé podstatě nejsou. Nechci paušalizovat, že své protějšky se snaží předělávat jen ženy, určitě tuto snahu mohou ve vztahu vyvíjet i muži, ale zatím jsem se o dost častěji setkala s variantou první.

Krásným příkladem nám mohou být právě partnerské vztahy. S někým se seznámíte a vše je zalité sluncem, ale postupně vám začne vadit tohle a potom tamto, zjišťujete, že společné řeči je čím dál tím méně. Buď se snažíte druhého předělat, což bývá zřejmě ta nejčastější reakce, nebo to rovnou vzdáte a jdete o dům dál. To by snad mohlo na chvíli vypadat jako skvělé řešení, protože jste přesvědčeni, že váš nový vztah bude úplně jiný, protože ten, koho si vyberete, nebude mít s vaším původním partnerem vůbec nic společného.

Mnohokrát se to může podařit, což je skvělá věc, ale často po nějaké době opět zjistíte, že jste zapleteni do stále se opakujících problémů. I přes to, že se partner nejprve choval úplně odlišně (a může to být třeba i několik let) než ten předchozí, najednou se zase vše podivně vrací do stejných zajetých kolejí a vy vůbec nechápete proč. Máte pocit uvíznutí a začarovaného kruhu.

Určitě můžete chybu hledat u druhé osoby, ale pokud rovnou začnete hledat jinou cestu nápravy, ušetříte si mnoho času a energie. Hledáte-li chyby a příčinu u druhých, stejně se nedopátráte a jen se do všeho ještě více zapletete.

Problém není u nikoho jiného než u vás samotných.

Čím dříve toto pochopíte, tím snadněji se ze zaběhnutých limitujících vzorců dostanete. Není to o hledání viny, jak by to na první pohled mohlo vypadat, ale v případě, že se stále obracíte do venku, odkláníte se od sebe a od původní příčiny a účelu celého dění.

Krásným příkladem může být situace, kdy třeba roky setrváváte v nějakém vztahu, ve kterém jste nespokojeni, nebo alespoň ne úplně spokojeni, protože se vám nedostává toho, co potřebujete. Ani si neuvědomíte, že se trápíte jak vy, tak váš partner. I přes to, že se jeden druhému neustále snažíte přizpůsobit, stále to drhne a vzdálenost mezi vámi se zvětšuje až do té míry, že vlastně máte pocit, že žijete už jen vedle sebe. Z nějakých důvodů, kterých může být i vícero, ve vztahu setrváváte a vaše vnitřní krize se prohlubuje. To, co chcete vy, s tím váš partner nesouzní a naopak to, co má rád on, je na hony vzdálené vašemu cítění. Může to být způsobeno vaším (nebo jeho) vývojem, kterým procházíte, váš vztah se může "přežít" a potom není vůbec žádný důvod, abyste v něm dále setrvávali. Pokud jste se jeden druhému přizpůsobovali až natolik, že jste se vzdalovali své vlastní podstatě, ve chvíli, kdy vztah ukončíte, pocítíte velikou úlevu. Vše se začne navracet k sobě. Vy i váš bývalý partner se vrátíte k tomu, jací opravdu jste, ke své individualitě. Může to být něco jiného než v době, kdy byl váš vztah v začátcích, protože jste se samozřejmě oba někam posunuli. Jsou ale věci, které se nemění, což když si uvědomíte, může to s vámi trochu zacvičit. Můžete potom snadno nabít dojmu, že vše bylo zbytečné.

Nebylo to zbytečné, byla to životní lekce. Pokud jste ji pochopili, je vše v pořádku a vy zvládnete vyčistit i to bolestivé, co na vás s ukončením vztahu ulpělo.

Rozhodně jste v sobě vzájemně zanechali jistou stopu, i když možná je nyní, když už jste ze vztahu pryč, pro vás těžké připustit, že jste se vlastně celou dobu snažili toho druhého předělat k obrazu svému, místo abyste se vydali svojí cestou za skutečně hluboce naplněným vztahem.

Život je úžasným učitelem, který nás jen tak nepustí přes jím připravené zkoušky, pokud jimi neprojdeme tak, abychom plně pochopili, co nás měly naučit. Ano, můžeme sice různě kličkovat a snad i mít chvíli pocit, že jsme nad životem vyhráli, ale on nám za nějakou dobu (a někdy poměrně krátkou) zase ukáže, že pýcha předchází pád a danou lekci nám opakuje dokola tak dlouho, než projdeme zpříma a tak, jak je pro náš další posun potřebné.

Chce to hodně odvahy nesnažit se zkouškám vyhnout, protože všichni víme, že mohou být i velmi bolestivé. Není tomu tak a priori, ale tuto bolestivost si mnohdy způsobujeme my sami lpěním na zažitých schématech a vzorcích. Ty mohou být buď přímo naše, nebo mohou pocházet i z našich rodových linií a my jsme si je převzali.

Zvědomte si proto tyto bloky, vzorce a schémata, přijměte fakt, že tu jsou a propusťte je ze svého života jako již nepotřebné. Uvidíte, jak se vám úžasně uleví. Neopakujte stále dokola chyby své a už vůbec ne chyby druhých. Rozpleťte to spletité klubko a posuňte se sami v sobě zase o kus dál.

Neustrňte na jednom místě jen proto, že se necháváte ovládat strachem.

S láskou,

Ilona