Články

Zamyšlení, zkušenosti, rady, tipy a mé životní postřehy.

Když jsme před nějakým časem pozorovali večer hvězdy a stali se jedněmi z mnoha, kteří se chtějí potěšit pohledem na meteorický roj Perseidy, pocítila jsem v sobě něco, co už jsem dlouho nezažila a vlastně, kdo ví, jestli v tomto měřítku vůbec kdy ano.

Pokud jste si mysleli, že můžete druhého předělat a změnit, honem rychle tuto myšlenku opusťte. Vaše konání vycházející právě z tohoto přesvědčení má původ v egu a v životě víc ubližuje, než pomáhá. Je dost možné, že se vám to na chvíli podaří, ale stejně to nebude změna trvalá, protože její původ bude ve vás, nikoliv v dané osobě. Půjde...

Hranice mezi přijetím toho, co se nám v životě děje a rezignací nad ním, je velmi tenká a myslím, že nejsem rozhodně sama, kdo občas nad tímto rozlišením pociťuje ve svém životě bezradnost a má problém najít tu správnou mez.

Už od dětství je nám vštěpováno, že život není jednoduchý, a slýcháme pak různé věty typu "Však počkej, ještě uvidíš...život není peříčko...život je boj..." Podobná slovní spojení se obecně poměrně dost vžila a mnoho lidí si nejspíš ani neuvědomuje, že používáním takových "zaklínadel" skutečně předurčuje svůj život k věčnému boji.

V minulém článku "Nemoc těla - způsob uzdravení duše" jsem se zaměřila na nemoci vážné, a to jednak na jejich vliv na samotného nemocného, ale také na jejich dopad na jeho blízké okolí. Protože ohlas byl veliký a toto téma vás zaujalo, ráda bych se dnes věnovala změně, kterou nemoc do života přináší všem zúčastněným.

Jsou neduhy, které vnímáme jako běžné a nevzbuzují v nás žádné velké emoce, a potom jsou takové, u kterých nám už při vyslovení samotného názvu běhá mráz po zádech, zachvacuje nás panika a pocit zcela jasné a stoprocentní katastrofy. Mezi ty první patří rýma, bolest v krku, zánět spojivek a mnoho dalšího, zatímco se skupinou druhou si spojíme...

Kdo by neznal Kytici od Karla Jaromíra Erbena? Coby povinnou četbu jsme ji zaregistrovali asi všichni a mnozí z nás si také oblíbili její filmové zpracování.

Už nějaký čas prožíváme dobu, v níž jsme doslova nuceni zbavovat se starých programů, odhazovat to, co je pro nás již přežité a hlavně, kdy jsme vedeni k tomu, abychom se dokázali postavit sami za sebe, naslouchali svému srdci a žili život, který je opravdu TEN NÁŠ. Jak ale toto všechno převést z teorie do praxe?