Změna znamená život

V minulém článku "Nemoc těla - způsob uzdravení duše" jsem se zaměřila na nemoci vážné, a to jednak na jejich vliv na samotného nemocného, ale také na jejich dopad na jeho blízké okolí. Protože ohlas byl veliký a toto téma vás zaujalo, ráda bych se dnes věnovala změně, kterou nemoc do života přináší všem zúčastněným.

Jak již samotný název napovídá, už nikdy nebudou věci stejné jako dříve a tomu je nutné přivyknout na všech stranách. Někdo by mohl namítat, že když nemoc odejde, věci se přeci vrátí do starých kolejí, a dokonce, že je to žádoucí výsledek a cíl cesty od nemoci k uzdravení, ale není tomu tak. V takovém případě by nemoc nejspíš ani nesplnila svůj účel, pro který tu byla a možná by nás opět zasáhla svojí razantní silou, neboť bychom nepochopili, co jsme pochopit měli.

Důležitý je fakt, že už nikdy nebude nic stejné. Vždy tam zůstane ten veliký předěl, který v podstatě život dělí na dvě části - před a po. Nemoc nám ukázala, že některé věci v našem životě jsou špatně a že je potřeba je změnit; je vlastně úžasné, že už se nic nedostane do starých zajetých kolejí. Tedy pokud se tam my sami nevrátíme a věřte mi, že bychom to rozhodně dělat neměli. Když se nové příležitosti žít chopíme s láskou k sobě samým a důvěrou v celý další proces, staneme se svědky úžasných zázraků. Jako bychom doslova byli na "novém světě".

Jestliže chápeme nemoc, a zejména pak jednu z těch nejzávažnějších, jako nejsilnější impuls, který nám dává na vybranou jen dvě věci - změň sebe a svůj život, nebo zemři - je pro nás velikým darem, když dostaneme šanci vše v životě skutečně a do hloubky pro celý následující čas změnit a navrátit se sami k sobě a hodnotám, které jsme ztratili kdesi po cestě. Zůstává tu však ještě ta praktická stránka celé věci. Taková závažná nemoc, o které se tu bavíme, může zanechat jisté následky na naší fyzické schránce a změnit i praktickou stránku života k nepoznání. To potom přichází úžasná úleva a vděk za nový život, který nám byl ještě dán, ale mohou nás provázet značné těžkosti a omezení, která jsme dosud neznali. Na jednu stranu nás to limituje v nejrůznějších činnostech, kterým jsme se dříve věnovali, ale na stranu druhou cítíme neskonalou vděčnost, že můžeme každý den vidět vycházet slunce, cítit povlávat větřík ve vlasech, které nám už zase narostly, a s nadšením pozorovat všechny krásy kolem sebe i svoji vnitřní proměnu. "STÁLE JSEM TO JÁ, I KDYZ NEMŮŽU DÉLAT VŠECHNO, CO DŘÍV". Božství spatřujeme v každičké maličkosti a detailu a víme, že jsme se naučili, byť skrze takovou bolestnou proměnu, žít TADY A TEĎ.

I ostatní kolem uzdravujícího se člověka najednou vidí úplně jiné rozměry celého bytí. Každý kontakt s milovanou osobou vnímají jako dokonalý Boží dar a zázrak, jehož mohou být svědky. Při vzpomínce na milovanou osobu se vždy pousmějí, protože vědí, že je tu stále s nimi a že poznává úplně nový životní rozměr, který jí velmi prospívá. Jsou vděčni za každou řádku, kterou od ní mohou číst a za každé vzájemné objetí, kterého se jim dostane. I oni se učí žít tady a teď skrze bolestnou zkušenost milované osoby a jsou si vždy v každé minutě vědomi, že jediná chvíle, na které záleží, je ta, kterou právě prožívají, protože CO JE DNES, ZÍTRA BÝT NEMUSÍ.

Znovuzrozená osoba se může cítit nesvá a tlačená od svého okolí do věcí a pořádků, které v jejím životě panovaly dříve, ale ona sama už chce mít vše uspořádané jinak. Tento okolní tlak lze vnímat opět jako zkoušky toho, jak si je pevna v kramflecích a jak hodně je schopna odolávat vnějším vlivům, které po ní chtějí něco jiného, než si pro sebe sama představuje. 

V těchto případech doslova a do písmene konečně v celé jeho hloubce pochopíme význam pořekadla "Změna je život", neboť právě změna nás samotných, našeho smýšlení i způsobu, jakým život pojímáme, nás může někdy zachránit hrobníkovi z lopaty a dát nám poznat kouzlo znovuzrození.

Ať už jsme ti, kteří se uzdravují, nebo ti okolo, přivítejme životní změny s důvěrou a nechtějme se navracet do pořádků doby minulé. Jen tak se můžeme více přiblížit sami sobě a svému skutečnému já, které nás bude životem i nadále bezpečně provázet a vždy nám ukáže cestu jako ten nejspolehlivější kompas.

Díky Bohu! Už nic nebude jako dřív. Teď už víme, že KAŽDÝ NOVÝ DEN JE DAR.